V posledních měsících roku mívám víkendy často pracovní. Když na podzim skončí fotokurzová sezóna, tvořím víc ve studiu. Zpracovávám kupu fotografií, které jsem během roku v terénu pořídil. Jedním z výstupů jsou fotoobrazy. Seženete je u mě v několika podobách – tištěné na desce s dřevěným rámem, fotobrazy na plátně se skrytým rámem nebo vytištěné foto printy, jen vložené do rámečku s průhlednou krycí vrstvou. Podívejte se, jak vzniká fotobraz na plátně.
Léto – teplo, dlouhé večery, komáři… a parádní noční fotografování pod nebem plným hvězd. Pokud tedy zrovna do nebe nezáří světelný smog měst nebo Měsíc v úplňku. Mám letní večery i noci rád. I ty s úplňkem. Když je slyšet symfonie cvrčků, koncert žab, voní louky a seno, to se pak fotí samo. Tedy skoro. Mrkněte, jak jsem fotil jeden letní úplněk u Jičína.
Jak to vypadá, když v Českém ráji rozkvetou sakury? Hezky. Pravidelně je fotím v Turnově, kde kvete celá ulice, ale i jinde. Podívejte se.
I když pravidelně vyrážím fotit po celém Českém ráji i za jeho hranice, občas se mi zrovna nikam moc nechce. Jenže pak zasvítí jarní světlo. No a nechte to tam venku být, že jo? V takových chvílích se vydávám alespoň po blízkém okolí. Třeba k největšímu rybníku Českého ráje Žabakoru. Už delší čas jsem s ním chtěl nějak vyfotit kostel na Všeni s horou, kde prý pastevec našel drahý kámen, když jím hodil po nezbedné koze a polodrahokam se rozlomil. Zadařilo se? Omrkněte.
Trosky a zářící zasněžená Sněžka.
Když je skvělá viditelnost a křišťálově čistý vzduch, snažím se fotit daleké cíle. Mezi moje nejcennější úlovky z Českého ráje patří vrcholky Krkonoš – společně s nějakou českorajskou dominantou. Pokud je nahoře ještě hromada sněhu a do toho zazáří slunce, je to parádní podívaná. Co ještě víc? Mojí osobní výzvou bylo dlouho dostat na jednu fotku top místo Českého ráje s top místem hor. Trosky a Sněžka. Jde to vůbec?
První březnovou sobotu roku 2021 jsem se ráno vydal na východ slunce. Předpověď počasí byla příznivá a den předtím křišťálově čistý vzduch. Kam vyrazit? Když je dobrá viditelnost, tak na kopec! Zamířil jsem na ten nejbližší a nejvyšší – bývalou sopku Mužský v Příhrazských skalách. Je z něj kruhový výhled na Ještěd a Český ráj. V případě dobré viditelnosti i na Krkonoše. Tentokrát jsem ale viděl a vyfotil i další skvosty. Podívejte se, kam až objektiv a oko z Mužského může dohlédnout.
Měsíc moc často nefotím, ale tentokrát jsem neodolal. Náhodně koukám z okna a vrcholek hory Kozákov se najednou rozzářil. Chvíli jsem to pozoroval. Na to, že má být zrovna úplněk, jsem nějak pozapomněl. Začal vyplouvat obří Měsíc. Rychle do terénu! Čtěte dál.
Pod Pannou – Hrad Trosky černobílo-barevně.
Koncem ledna 2021 se obloha vyčistila, byla skvělá viditelnost do velkých dálek. Od Trosek se dala zahlédnout i Sněžka. Vyrazili jsme krajem, udělali pár zastávek s cílem na Troskách. Na závěr rána jsem obšlápl Babu a Pannu a hledal nějaký zajímavý pohled. Povedlo se?
Začátkem února jsem jel od Jičína. Bylo po západu, slunce zajelo za mraky. Nebe se však začalo hezky zabarvovat. Podle hodinek už měla být modrá hodina, ale spíš to vypadalo na zlatou. Vynořil se přede mnou lovecký zámek Humprecht u Sobotky. A v dáli na obzoru Bezděz. Najdete na fotce ještě něco? Čtěte dál.
Zima 2020/2021 byla na sníh v Českém ráji docela chudá. Až do první třetiny ledna. Pak konečně nasněžilo nejen na horách. 12. ledna 2021 pořádně zachumelilo a zemi přikryla bílá peřina. I ve městě. Auta se klouzala do kopců, vločky štípaly do tváře. Ani psa by nevyhnal. Pravý čas pro fotografa! Ráno jsem vyrazil do městských ulic pořídit pár obrázků. Podívejte se, jak to v Turnově vypadalo.
Párkrát za rok je parádní viditelnost z Českého ráje až do Krkonoš. Když se to povede a vyrazím do terénu, používám většinou „dlouhá skla“ s ohniskovou vzdáleností od 200 do 500 mm. Stoupám na kopce v plné polní, na zádech těžký fotobágl, v jedné ruce půlmetrový objektiv, ve druhé ruce těžký, stabilní stativ. Ale stojí to za to. Podívejte se na panoramatický snímek ve velkém rozlišení. Uvidíte Český ráj, Všeň, Turnov, Kozákov, Vyskeř i zasněžené Krkonoše během zlaté hodiny.
I když je už podle kalendáře jaro, občas to ráno vypadá spíš jako uprostřed zimy. Když teploměr v noci klesne pod nulu, objeví se námraza třeba i začátkem léta. Brzy ráno nikdo nikde, jen ranní slunce pomalu rozpouští mrazivá díla na travinách. Bílá hezky ladí s šípky. Když se jdu proběhnout, vyrážím nalehko jen s mobilem nebo s QX 10. Co to je? Podívejte se, jak tahle mašinka fotí.
Během dlouhých zimních večerů fotím často za tmy. Zimní šedavé světlo/nesvětlo totiž za moc nestojí. Mířím hlavně na přírodní místa, mezi skály, do lesů, jeskyní, ke zříceninám hradů. Ale teď jsem vyrazil do města. Zaujal mě jeden průchod, který se prý občas mění v bránu do jiné dimenze. Je to pravda? Měl jsem štěstí a vyfotil ji. Podívejte se.
Světelný had dálnice D10.
Pravidelně testuji techniku i své dovednosti. Občas jdu plánovitě v rámci svých projektů fotit a po cestě objevím něco zajímavého, najdu zajímavý výhled. Nakonec se tam zaseknu třeba na hodinu a na cílovou lokaci ani nedojdu. Na skalním ochozu Příhrazských skal se mi to stalo už několikrát. Tentokrát moji pozornost přitáhl provoz na D10 pohledem z výšky. Mrkněte se.
Po sérii několika nočních fotoakcí a práci s osvětlovací technikou jsem zase jednou vyrazil brzy ráno před východem slunce. Mám to kousek k největšímu rybníku Českého ráje – Žabakoru. Díky pár mrazivým dnům hladina zamrzla. Člověka sice led ještě neunese, ale kachny ano. Podívejte se, jak to brzy ráno na Žabakoru vypadá.
Jednou to muselo přijít. Docela často jsem vyrážel během soumraku do skal. Ty zvuky okolo, to napětí… I když jsem vycházel nahoru sám, mezi skalami nikdy nejsi sám. Jsou tam. Oni. Skrývají se. Tentokrát jsem na ně poslal silný záblesk GN60. Silným světelným paprskům neunikli. Sice to trvalo jen pár setin sekundy, možná pouze pár tisícin, avšak i to stačilo, aby se obraz tajemných bytostí vykreslil na paměťovou kartu. Podívejte se.
Cestou z Drábek jsem se stavil u hradu Valečov. Byla mrazivá noc, ale Měsíc zářil. A hrad svítil. Tak jsem „rozbil“ stativ a udělal fotku. Podívejte se na výsledek.
O tomhle už přemýšlím delší dobu. Jak potenciálním zájemcům poskytnout větší podporu v jejich fotografické tvorbě? Fotokurzy a workshopy, které pořádám v Českém ráji, Jizerkách i Praze, jsou prima. Baví mě to a věřím, že účastníky také. Jenže po ukončení kurzu se pak všichni rozprchneme a časem mohou účastníci zase tápat. A tak jsem vymyslel on-line fotoklub. Čtěte dál.
Drábský sloup v noci – Drábské světničky, Český ráj.
V zimě se stmívá docela brzy. Ani to mě ale od fotografování neodrazuje. Venku je sice docela chladno, občas lehčí déšť a fičák, ale v přírodě je fajn vždy. Co udělá fotograf, když není venku světlo a chce fotit? Rozsvítí si. Vydal jsem se za soumraku na Drábské světničky, abych si vyfotil Drábský sloup. Přečtěte si další výlet Fotopoutníka.
Kostel sv. Jakuba Přepeře a vánoční strom v dešti.
Jako poslední fotoakci během končících Vánoc po Třech králích v lednu 2020 jsem realizoval výjezd do Přepeř. Scéna mě zaujala při cestách okolo. Tak jsem se tam vydal speciálně s fotoaparátem. Mrkněte, jak to dopadlo.
