Jednou to muselo přijít. Docela často jsem vyrážel během soumraku do skal. Ty zvuky okolo, to napětí… I když jsem vycházel nahoru sám, mezi skalami nikdy nejsi sám. Jsou tam. Oni. Skrývají se. Tentokrát jsem na ně poslal silný záblesk GN60. Silným světelným paprskům neunikli. Sice to trvalo jen pár setin sekundy, možná pouze pár tisícin, avšak i to stačilo, aby se obraz tajemných bytostí vykreslil na paměťovou kartu. Podívejte se.
Zase jsem jednou večer vyrazil do skal. Smrákalo se. Než jsem vystoupal do výšin, do míst, která ještě před 7 staletími obývali lidé, byla tma. Ale jako pravý fotopoutník s sebou tahám potřebnou výbavu. Kde nestačí svit silné čelovky, nasazuji „bouřku“. Jen bez hřmení a hluku.
Na obloze hvězdy, jinak tma jak v…
Okolo černočerná noc. Na obloze se třpytily hvězdy. A v dáli nad obzorem byla matná oranžová záře z okolních měst. Na zvuky nočního lesa už jsem si zvykl. Občas něco pár metrů ode mě zašustí, zakřupe, zafuní, zadupe.
Jenže tohle bylo jiné. Ten pocit. Noc. Tma. Jako když někdo stojí vedle vás. Ale přitom tam fyzicky nikdo není. Možná nějaké dozvuky z dávných dob?
Kousek od skal, kde jsem tu noc zrovna fotil, je planina Hrada. Tajemná náhorní plošina pod vyvřelou sopkou – Mužským. Obývali to zde členové kultury lineární keramiky – šáreckého stupně už někdy v období 5100 před naším letopočtem.
O to mrazivější je pomyšlení, že na Hradě archeologové podle dostupných zdrojů objevili nález ostatků 7 lidských jedinců se stopami po kanibalismu. Že by tudy po nocích bloudili jejich duchové?
V rychlém sledu, kdy jsem zběsile blýskal okolo sebe, aparát zaznamenal nejen mě, ale i někoho či něco dalšího. Musím si dát příště pozor.
Noční setkání v soutěsce. S někým, něčím či se sebou samým? A to zrnění? Že by rušení záznamu?
Expoziční údaje a nastavení
Jako vždy – v noci upevňuji fotoaparát na stativ, protože expoziční časy počítám na sekundy a někdy i na minuty. Ohnisková vzdálenost 12 mm (na full-frame snímači), citlivost 800 ISO, clona f/16, expoziční časy od 30 do 50 sekund. Scénu jsem nasvěcoval jedním externím bleskem se směrným číslem GN60, s lampou blesku zazoomovanou podle potřeby. Blesk jsem odpaloval v manuálním režimu z ruky.
Fotoaparát na stativu ovládám pomocí WiFi z chytrého telefonu přes aplikaci Camera Connect.
Protože jsem používal jen jeden blesk a žádný jiný světelný zdroj okolo nebyl, je záhadou, čí to jsou na skalách stíny. Skály jsou tam docela tmavé a ani jsem na ně neblýskal z úhlu, díky kterému by se moje silueta mohla na skálu promítnout. Anebo ano? Těžko říci, rozluštění je na vás. Tak dobré světlo a dobrou noc.
Rychlonávod na Adobe Lightroom Classic 2021.
