Po sérii několika nočních fotoakcí a práci s osvětlovací technikou jsem zase jednou vyrazil brzy ráno před východem slunce. Mám to kousek k největšímu rybníku Českého ráje – Žabakoru. Díky pár mrazivým dnům hladina zamrzla. Člověka sice led ještě neunese, ale kachny ano. Podívejte se, jak to brzy ráno na Žabakoru vypadá.
Autem jsem od domu u Žabakoru za pár minut. Pokud zrovna nemám něco důležitého na práci, mohu vyrazit podle aktuální světla. Pár mraků na obloze a červenající se obloha za úsvitu bývá znakem pěkného východu slunce. Ale může se to změnit i pár minut před východem.
Sedl jsem do auta a vyrazil směr největší rybník Českého ráje – Žabakor. Volný a pohodlný přístup k rybníku je vlastně jen z jedné strany, od hráze. Ze severní strany břeh odděluje říčka Žehrovka, z jižní mají oplocený břeh rybáři z místního rybářství. Z východní strany jsou mokřady, odtamtud to jde jen tehdy, když „Žabák“ zamrzne.
Proto nejčastěji fotím ze západní strany od hráze, kde je i ornitologická pozorovatelna. Ale mám snímky také z jiných stran Žabakoru, o tom však někdy příště.
Alespoň půl hodiny před východem slunce
Pokud vyrážím fotit východ, snažím se být na místě aspoň půl hodiny předem. To je dostatečný čas k nalezení dobré pozice a rozbalení techniky. Někdy ale vyrážím „last minute“ a počítám s tím, že to třeba na východ nestihnu. To byl i případ tohoto výjezdu. Stativ jsem sice s sebou měl, ale nakonec zůstal v autě. Když to jde, fotím raději z ruky.
Extrémní dynamický rozsah zvládne expoziční bracketing
Během východu slunce a těsně po něm mívá scéna obrovský rozsah světel a stínů. Ze slunce je jen bílý flek, přitom spodní část scény bývá utopená ve tmě. Pro člověka žádný problém, oči a mozek si to zpracují v pohodě, ale fotoaparát takovou scénu vyfotit nezvládá. Proto je lepší nastavit expoziční bracketing, exponovat třeba 3 snímky s odstupem 1–1,6 EV a pak je složit dohromady.
Fotoaparát v rychlém sledu udělá tři fotografie – jednu hodně tmavou, druhou tak nějak na střed, třetí světlou, případně podle toho, jak si to nastavíte. V současných programech na úpravu fotografií není problém pak takové tři fotky složit do jedné. Například v Adobe Lightroom to jde velice dobře.
K tomuto mám ještě pár tipů: Je potřeba dobře a pevně držet fotoaparát a hlídat si, jaký nejdelší čas fotoaparát v rámci bracketingu nastaví. Měl by to být stále takzvaně bezpečný expoziční čas, aby nebyla fotka rozmazaná.
Vyfotil jsem ráno u Žabakoru několik snímků, pár jich přikládám. Bylo zajímavé sledovat, jak se kačeny kloužou na ledě. Pořád pochodovaly sem a tam.
Expoziční údaje a nastavení
Přikládám zase expoziční údaje: Ohnisková vzdálenost střídavě v rozsahu 12–70 mm (na full-frame snímači), prohazoval jsem dva objektivy: 12–24 mm + 24–105 mm. Citlivost ISO 200–400, podle světla. Clona střední f/11–16, expoziční časy od 1/40 do 1/400 s. Aby bylo ranní světlo hezky „teplé“, vyvažuji bílou na zataženo. Zrcadlovkou fotím vždy do formátu RAW.
Jak už jsem zmiňoval, některé ze scén jsem exponoval pomocí expozičního bracketingu s odstupem 1–1,6 EV. Citlivost ISO i clona jsou stále stejné, jediné, co se mění, je expoziční čas.
A teď už pár slíbených snímků.