
I když pravidelně vyrážím fotit po celém Českém ráji i za jeho hranice, občas se mi zrovna nikam moc nechce. Jenže pak zasvítí jarní světlo. No a nechte to tam venku být, že jo? V takových chvílích se vydávám alespoň po blízkém okolí. Třeba k největšímu rybníku Českého ráje Žabakoru. Už delší čas jsem s ním chtěl nějak vyfotit kostel na Všeni s horou, kde prý pastevec našel drahý kámen, když jím hodil po nezbedné koze a polodrahokam se rozlomil. Zadařilo se? Omrkněte.
Českorajský maják – kostel na Všeni
Polodrahokam vám sice na fotce neukážu, zato jeden lokální suchozemský bod, který bývá vidět spíš na pobřeží ano. Kostelu svatého Filipa a Jakuba na Všeni se totiž občas říká „českorajský maják“.
Stojí na kopečku pod lesem na jakémsi rohovém terénním ostrohu a je díky tomu vidět z mnoha směrů. Třeba když frčíte po D10 od Liberce, mrkne na vás už u Sychrova a vaši jízdu možná všichni svatí sledují až někam za Březinu.

No a když maják, tak musí pořádně svítit! Tenhle kostel svítí hezky. Vždy o víkendu po setmění září do dáli. Ale pořádný maják musí být perfektně vidět i ve dne a nejlíp stát i někde u vody. Moře tu sice nemáme, zato velký rybník ano. Tím největším českorajským je Žabakor mezi Březinou a Doubravou. Hnízdí na něm hodně druhů ptáků, o nich však zase jindy.
Rybník, kostel, a co k tomu?
Rybník a kostel, to by asi šlo. Co k tomu na fotku přihodit? Napasoval jsem do kompozice ještě bájnou horu, bývalou sopku Kozákov. Název nese z dob, kdy prý pastevec hodil po neposlušné koze kamenem. Snad kozu netrefil, ale šutr se po dopadu rozpůlil. Byl to polodrahokam!
Meee! A vznikl Kozákov
Dodnes na úpatí Kozákova nějaký polodrahý kámen můžete najít, třeba ve Votrubcově lomu. Legenda praví, že díky neposlušné koze je Kozákov Kozákovem. A taky je to nejvyšší hora Českého ráje – 744 m n. m. Ve skutečnosti je geograficky spíš součástí Kozákovsko-Ještědského hřbetu.

Na Kozákově bývá dlouho sníh, v první třetině dubna zase trochu připadlo. Přes den jej sice hodně roztaje, ale když není moc teplo, nějaká bílá čepička nahoře na hoře zůstává.
Jarní světlo je čekací
I když mám „Žabák“ za humny, na tuhle fotku jsem si tentokrát musel na místě počkat asi ¾ hoďky. Jarní světlo je prostě čekací. Na obloze pluje hodně mraků a nechtějí si nechávat moc rozestupy.
Buď slunce svítí na rybník nebo na kostel, anebo na Kozákov. Nějak se to zrovna nechtělo sejít. Kdo si počká, ten se dočká. Nakonec se podařilo.
HDR pano ze 12 snímků
Fotil jsem zase „pětikilem“. Jenže tahle scéna je 500mm ohniskovou vzdáleností už dost na hraně a skoro jsem se tam s ním nevešel. Výslednou fotku jsem proto v aplikaci na úpravu fotografií Adobe Lightroom poskládal ze 4 fotografií řazených vedle sebe, něco jako panorama.

Abych měl k dispozici možnost dobrého expozičního doladění, každý snímek jsem fotil třikrát, s odstupem 1 EV.
DeNoise + doostření nutností, look zůstává
Použité sklo Orestegor Meyer-Optics Gorlitz je už dávno veteránem. Poslední kousek sjel z linky v roce 1990 a tehdy digitály nebyly. Nemá prostě takový říz a rozlišovací schopnost jako moderní objektivy, navíc dost šumí a ve spojení s plnoformátovým snímačem to je vidět. Naštěstí dnes máme k dispozici umělou inteligenci, která si s tím v rámci možností aspoň trochu poradí. Pro odšum a doostření používám nástroje od Topazu.
Pokud je dobré světlo a průzračný vzduch, je výsledek docela koukatelný a i na velký fotoobraz je to celkem v pohodě, hlavně na plátně.
Baví mě, že fotky exponované přes tento starý objektiv mají takový zvláštní retro look. Podobně jako kdysi fotky ze starých barevných kinofilmů. Na plátně to pak vypadá skoro fakt jako malba. Tak ještě jednou finální fotka.

Svítí nebo nesvítí?
Chtěl jsem Žabakor vyfotit i s Vyskří, ale zůstávala stále ve stínu. Nechám si ji zase na jindy.
Nicméně kostel svatého Filipa a Jakuba se rozsvítil pěkně, jako správný maják. Co myslíte?