
Poslední měsíce fotografování Měsíce v úplňku moc fotogenické nebyly. Většinou byl zahalený do oblačnosti. Stejně tomu bylo i v předúplňkový večer 20. 7. 2024. Často vyrážím fotit vycházející Měsíc v úplňku už o den dřív, protože je víc světla a měsíční kotouč už je pořádně kulatý. V červenci byl ale zanořený do oblačnosti, tak jsem se na fotolov vydal až v den úplňku. Podívejte se, jak to dopadlo a co by se dalo vylepšit.
Fotografování úplňkových Měsíců je jedním z mých „fotosportů“. Když mi to vyjde časově a nebe přeje, většinou vyrazím s plnou fotopolní do terénu. 21. července 2024 bylo úplně jasno – skvělé podmínky pro fotografování vycházejícího Měsíce.
Pomocí naučených postupů jsem si tipoval cíl a lokalitu, odkud fotit. Vypadalo to, že nikam nevyrazím, protože mnoho českorajských cílů jsem už v minulosti s vycházejícím Měsícem fotografoval.
Doslova last minute se mi jedno místo najít podařilo: všeňský kostel + pozici, odkud by na něj mohl být vhodný výhled v odpovídajícím azimutu. Vyrazil jsem a na fotolokaci dorazil jen pár minut před východem.
Rychle postavit těžký stativ, sestavit optickou soustavu objektivu s extenderem, nasadit na tělo fotoaparátu, nastavit vyvážení bílé, expoziční hodnoty, bracketing sérii, samospoušť.
Za kostelem svatého Filipa a Jakuba na Všeni se začala objevovat oranžovočervená záře. A za chvíli se luna vynořila za hranou horizontu.
Parádní podívaná trvá vždy jen pár minut, Měsíc rychle stoupá nahoru. Bohužel jsem měl jen pármetrový průhled mezi stromy. Doleva, ani doprava se posunovat nešlo. I tak jsem z toho vytěžil, co se dalo. Podívaná to byla luxusní, nové místo s Měsícem mi udělalo radost.
Jak jsem fotil jelení úplněk
Červencovému úplňku se prý říká jelení úplněk. Jelenům snad dorůstají parohy. Anebo také bouřkový úplněk, podle velkého počtu letních bouřkových dní.
Skoro jako vždy, i nyní jsem použil sérii 3 expozic, odstupňovaných po 1 EV. Pár sérií následně i s odstupem 2 EV, protože dynamický rozsah scény byl extrémní, viz tipy níže na zlepšení.
Nastavil jsem clonu f/8, aby objektiv s nasazeným extenderem lépe „kreslil“ a díky troše difrakce pouliční lampy vykreslily pěkné hvězdičky. Expoziční časy byly 1/8 s, 1/2 s, 2 s s ohniskovou vzdáleností 400 mm (na full frame snímači). Citlivost ISO 1600, vyvážení bílé na 9000 K. Formát RAW a plně manuální ovládání i nastavení techniky samozřejmostí.
Vybrané 3 expozice jsem složil v Adobe Lightroom do HDR rozsahu, dorovnal expozici, lehce barevnost, doostřil a odšuměl pomocí aplikace od TopazLabs. Výsledek vidíte na fotce.

Co by se dalo zlepšit?
Prostoru pro zlepšení je dost, co třeba?
- Kostel sv. Jakuba kdysi o víkendech svítil. Byla neděle a bohužel prd. Tma. Obecně Český ráj pohasíná. Objekty, které bývaly pravidelně osvětlené, jsou teď utopené ve tmě. Kostel malinko osvětlily lampy pouličního osvětlení a pak i samotný Měsíc. To je však dost málo. I když jsem použil rozsah expozic 4 EV, stačilo to tak tak. Pokud by byl kostel osvětlený, měl by jas podobný tomu měsíčnímu a výsledek by byl mnohem lepší.
- S tím souvisí velký odstup expozic a celkové nastavení expozice. Technické možnosti nadoraz. Vyšší ISO by už dost šumělo, menší clonu jsem použít nechtěl kvůli kresebnosti objektivu a také za účely dosažení difrakce pro hvězdičky z lamp.
- Na to zase navazují nutné delší expoziční časy. Fotíte-li „pozemské astro“, asi znáte pravidlo 500. 500 / ohnisková vzdálenost objektivu a vyjde vám nejdelší možný expoziční čas, aby nebyly hvězdy či Měsíc rozmazané pohybovou neostrostí. Trošku jsem toto pravidlo delší 2sekundovou expozicí přešvihl. Jinak to nešlo. Někdo navíc používá ještě drsnější pravidlo 400 nebo dokonce 300. Ostatně, podívejte se, jaký matroš si nosím z terénu.



- Problém při skládání do HDR je způsobené tím, že během delších expozičním časů se Měsíc na obloze o kousek posunul a pro dobré složení snímků by byl zapotřebí větší zásah během postprocesu. Nechal jsem to být a proto okolo luny možná vidíte konturu. Třeba to někdy doladím.
- Byla už dost tma. Měsíc za „mým“ objektem vycházel až 70 minut po západu slunce. To už je poměrně pozdě a obloha byla dost tmavá = opět náročnější na expozici. I proto raději fotím východ Měsíce den před úplňkem. Ale to zase někdy bývá ještě dost světlo.
- Měl jsem malý prostor pro pohyb v terénu – průhled mezi stromy nebyl moc široký, neměl jsem možnost manévrování a pohyb do stran, abych vychytal lepší záběry a kompozice. Navíc mě od těch stromů dělila řeka Jizera.
I přes všechna popsaná negativa, myslím, že je výsledek aspoň trošku koukatelný. Českorajský maják a jelení úplněk. Jo, užil jsem si to, podívaná pěkná. I přes ty komáří štípance. Asi nelíp by se to dalo popsat takhle (díky Áio za pomoc):
„Pod červencovým jelením úplňkem se českorajský maják, všeňský kostel svatého Filipa a Jakuba, koupal v jeho zlatavé záři, jako by hlídal noční ticho a klid. Vzduchem, nasyceným večerní vláhou, se linula letní vůně posečených luk, poblíž šuměla třpytivá řeka Jizera a na obloze se rozsvěcovaly první hvězdy.“

Tak zase za měsíc na Měsíc, dají-li Bohové nebes. A vám díky za přízeň.