V době vánoční procházím s fotoaparátem města Českého ráje a objevuji nová místa, pohledy, zákoutí. Na přelomu roku 2021 a 2022 jsem se zaměřil hlavně na malá městečka. Ale to jsou v Českém ráji skoro všechna. Fotopoutník tentokrát vyrazil na modrou hodinu se zimně-vánoční atmosférou do Hodkovic nad Mohelkou. Pár obrázků v článku.
V Hodkovicích nad Mohelkou mají pěkné náměstí s vánočním stromem a kašnou, radnicí i sochou T. G. Masaryka, po němž se náměstí i jmenuje. Také boční uličky jsou hezky fotogenické a samozřejmě celý Kostelní vrch. Miniměstečko, kde žije asi jen 3000 obyvatel, má co nabídnout. Fotograf tradiční architektury, jako jsem i já, si tu dokáže pár scén najít.
Pro seriál o vánočních místech a taky na zimní pohlednice začínám v době po/adventní tím hlavním – centrálním vánočním stromem. Ten hodkovický stojí na náměstí T. G. Masaryka.
Společně s lehce ozdobenou radnicí tvoří adventně-vánoční výzdobu. Na náměstí svítí také bílý stojací anděl. Toho mají snad v každém druhém městě, asi byli za dobrou cenu nebo je možná andělský obchodní zástupce velmi zdatný.
Jelikož bylo zase zataženo, modrá hodina trvala jen 20–30 minut. I to však stačilo na pohrání si s dlouhým expozičním časem a několik kreativních technik. Ukázky přikládám. Udělal jsem pár obrázků na náměstí a vyrazil do ulic.
Vánoční strom, Hodkovice nad Mohelkou, technika zooming. 
Fotohrátky s dlouhým expozičním časem.
Dalším ze zajímavých hodkovických míst je Kostelní vrch. Když jsem tam začal fotit, vylezl z hospody pod kostelem restauratér a vyprávěl, jak se mu podařilo zrestaurovat kapli sv. Petra a Pavla, kterou nyní vlastní. Dřív to prý byla márnice. Díky za zajímavé info a zdravím.
Doba pokročila, obloha potemněla. Místo mělo tak zajímavou atmosféru, že jsem fotil dál. Okolo kostela sv. Prokopa není moc místa. Ani 12mm objektiv na plnoformátovém snímači mi nestačil. Tedy místo tam okolo nějaké je, ale ne tolik, aby se dal celý kostel dobře vyfotit bez záklonu a kácení svislic. Na to jsem pes a kácející se budovy mi na fotkách prostě vadí.
Nosím s sebou stativ, tak jsem otočil foťák na výšku a pořídil několik sérií snímků s posunem. Pak se dají složit na počítači. Avšak vyrovnat za tmy linie u tak širokoúhlého objektivu, to není úplně jednoduché. Snad se to trochu povedlo. Protože jsem měl na složeném panoramatu na výšku stín stativu, ořízl jsem jej nakonec na běžný formát 3:2.
Některé dílčí fotografie jsem musel fotit na víc pokusů, protože ke kostelu přijížděla auta a zase odjížděla. Řidiči mi svítili na kostel a minutové expozice byly k ničemu. Asi návštěvníci přilehlého hřbitova. Jeden auťák svítil a svítil několik minut a já čekal a čekal. Uvnitř seděli dva týpci. Odběhl jsem je požádat, jestli můžou zhasnout, abych sérii dofotil. Nejdřív to vypadalo, že dostanu „tečku“, ale pak ochotně zhasli, za což díky. Ono, když sedíte v autě a někdo na vás do okénka vybafne ze tmy, to je asi překvápko. Navíc v Hodkovicích, kde je většinou pusto prázdno i přes den, natož večer, podobně jako ve většině malých měst.
Obešel jsem kostel a postupoval z Kostelního vrchu zpět k náměstí.
Kostelní vrch, Hodkovice nad Mohelkou. 
Někdy musím do Hodkovic zase určitě vyrazit. Maloměsta, a nemyslím to nijak hanlivě, mají svoje kouzlo!
