Fotorada #63: Je potřeba upravovat fotky? Proč ano a kdy ne?

Co je lepší? Umět skvěle fotit a fotky pak už vůbec neupravovat nebo je po vyfotografování ještě upravit? Anebo je upravovat jen někdy a v nějakých případech a jindy ne? Zjistěte v článku, jak k úpravám fotek přistupuji já a udělejte si vlastní názor.

Často se mě někdo ptá: „Upravuješ fotky?“ Co odpovídám? „Jak kdy.“

Co znamená „úprava fotografií“?

Na začátek nejprve zmíním, co vlastně úpravy fotek znamenají. Asi víte, že existují nějaká základní pravidla fotografování. Pokud je fotograf dodrží, jeho fotky se pravděpodobně budou líbit více lidem. To samé může platit i v případě, když fotograf fotografická a kompoziční pravidla záměrně a vědomě poruší.

Schválně píšu „záměrně a vědomě“, protože když pravidla fotograf poruší nevědomě, kvůli své neznalosti nebo nedbalosti, většinou je výsledná fotografie špatná, nehezká, divákům se líbí méně.

Druhá šance na dobrou fotku

Někdy se může stát a stává se to často, že fotograf vytvořit dokonalý snímek přímo v terénu nezvládne. Stává se to i mně – například z důvodu časového presu, špatných světelných podmínek, když myšlenkami „lítám“ zrovna někde jinde a na fotografování se špatně soustředím. Anebo, což se mi stává asi nejčastěji, kvůli technickým limitům optiky objektivu či fotoaparátu.

Když se fotka hned nepovede, naštěstí mají fotografové ještě jednu šanci nápravy – během úprav fotografie na počítači, na tabletu, na mobilu. Fotografové tomu říkají „postproces“ nebo prostě „úprava, zpracování fotek“.

Kdy fotky upravovat a proč?

Proč a kdy se do upravování fotek pouštět? Pokaždé, pokud není během fotografování úplně skvělé světlo nebo takové, jaké si přejete. A protože v Česku moc často perfektní světelné podmínky nebývají, nežijete-li na horách, zřejmě se dokonalý snímek „na první dobrou“ nepodaří vytvořit často.

Dalším důvodem mohou být technické limity fotoaparátu. Například dynamická pružnost snímačů často neodpovídá tomu, co vidíme okem. Takže co je vidět jako tmavší, může být na fotce už černé, třeba tmavý les.

A co je zase okem na scéně vidět jako světlé, bývá na snímku už bílé, přepálené, například obloha se světlými mraky. K vyřešení nedostatků techniky mohou úpravy na počítači hodně pomoci. Popisuji zde běžné fotografování na cestách, dovolené, jen tak pro radost.

Profi fotografování scény ve studiu nebo i venku pomocí různých modifikátorů světla si profíci nastavují podle potřeby či požadavků klienta. Ale i oni či jejich asistenti fotky dál postprocesem prohánějí.

Postproces je tedy takřka nutností pro skoro každou fotku, pokud má být výsledek dokonalý.

Ale dřív fotografové fotky neupravovali…

Jasně že fotografové snímky v postprocesu upravovali, a to už od vzniku oboru fotografie. Akorát neměli k dispozici počítač. Museli si vystačit s úpravami v temné komoře. Využívali masky, maskovací tyčky, nadržování při osvitu fotopapíru, prodlužování nebo zkracování vyvolávání, tonální úpravy i kolorování. A místo retušovacího razítka ve Photoshopu používali retušovací štěteček a barvu.

Fotky upravuje každý …fotoaparát i mobil

Fotíte-li do formátu JPEG, snímky váš fotoaparát upravuje vždy, aniž o tom třeba víte. Foťák provádí například vyvážení bílé, odšumění, úpravu sytosti, kontrastu, doostření.

Míru těchto úprav si můžete nastavit v obrazových efektech, profilech, Picture Style. Na různých fotoaparátech se to může nazývat jinak – viz návod k fotoaparátu. Mnohem více úprav dělají nejnovější mobilní chytré telefony. Ty výslednou fotku spíš už dopočítají pomocí algoritmů a díky skládání několika snímků dohromady.

Jestliže fotíte jen do RAW, fotky pak zřejmě upravujete na počítači. Jinak by asi nebyly moc koukatelné. Takže fotografie upravuje úplně každý, byť třeba nevědomě.

Snadno napravitelné chyby na fotkách

Existuje několik základních a často se opakujících fotografických chyb, které snadno a docela rychle napravíte během úprav fotek na počítači. Jsou to zejména:

• Křivý horizont,
• kácející se budovy, pokud kolem nich máte na fotce dost prostoru,
• chybně nastavená expozice, zejména podexpozice – moc tmavý snímek,
• špatný výřez, například nehezká středová kompozice,
• polštářkovité či soudkovité zkreslení objektivu,
• chromatická aberace (barevné kontury) okolo větví, hran,
• špatné vyvážení bílé – White Balance (WB).

Složitěji napravitelné chyby na fotkách

Při úpravě fotografií na počítači se dají napravit i další nedostatky. Ale jde to už o něco složitěji a někdy je potřeba už trochu ovládat Photoshop. Bývají to například:

• příliš světlá, „vypálená“ obloha,
• srostlice – lidem roste z hlavy větev, lampa,
• rušivé objekty na scéně,
• skvrny a tečky na snímku od nečistot na snímači,
• barevná „prasátka“, odlesky,
• úprava pleti, očí, rtů, tělesných proporcí,
• nesouměrná vinětace, barevné vady objektivů,
• šum na fotografii, hlavně kvůli fotografování na vysokou citlivost ISO,
• rušivé pozadí na scéně.

 

Nenapravitelné, anebo hodně těžko napravitelné chyby na fotografiích

Bohužel jsou i problémy, které už nenapravíte během úprav fotografií nijak, anebo to jde jen hodně složitě:

• rozmazaná nebo špatně zaostřená fotografie,
• nudná, špatná kompozice, takzvaný „cvak“,
• velice přeexponovaný, extrémně světlý snímek, pokud se nejedná o high-key fotku,
• chybějící části lidí nebo objektů,
• dotýkající se části lidí či objektů okrajů snímku,
• špatné, „nudné“ světlo na scéně.

Ale i takové věci se dají řešit. Jen je potřeba už Photoshop ovládat lépe.

Kdy fotografie vůbec neupravovat, anebo jen malinko

Existují situace a fotografické žánry, kdy jsou přípustné pouze malé úpravy fotografií během postprocesu. To platí v případě, pokud je vaším zaměřením reportážní, novinářská, pouliční (street) fotografie, reprodukce, dokumentární nebo forenzní fotografie.

Věnujete-li se těmto fotografickým žánrům, zpravidla jsou povolené pouze:

• Mírné tonální úpravy nebo lehký ořez, který nijak nezmění podstatu snímku.
• Všechny ostatní úpravy, jako například retuše, jsou zapovězeny.

Úpravy fotek ano, ale…

Nic se však nesmí přehnat. Na intenzitu úpravy fotek mám tento názor:

Parádně upravená fotka je taková, na které divák nepozná, že je upravená.

V takovém případě odvedl fotograf skvělou práci – postproces využil pro ještě větší posílení okamžiku a zintenzivnění divákova zážitku.

Když úpravy přeženete, na fotce to bude poznat a uděláte z ní třeba „omalovánku“, čímž ji degradujete na úroveň fotografických břídilů. Tak pozor na to. Všeho s mírou.

A co barevné filtříky?

Fotografické filtry v aplikacích, přednastavené sady úpravy a presety jsou dnes velice oblíbené. Divákům se fotky upravené pomocí „filtříků“ líbí, protože takové fotky jsou jiné, originální, prostě pěkné. Hezky se na ně kouká. Hlavně třeba na Instagramu.

Ale i při používání presetů a předvoleb platí, co jsem zmiňoval výše – nesmí se to přehnat.

Upravujte a vynikněte

Jsem přesvědčen, že drtivá většina úspěšných fotografů svoje fotky během postprocesu upravuje. Ať už využívají manuální úpravy ve fotoeditoru nebo třeba barevné filtry, presety, vždy svoji fotku před publikováním světu nejprve nějak upraví. Až pak ji vystaví na webové stránky nebo sociální sítě.

Budete-li svoje fotky rozumně upravovat taky a naučíte se základní úpravy fotek na počítači, vyniknete z davu začátečníků, kteří jen mačkají spoušť.

Upravovat fotky nebo ne?

Můj názor je: ano, upravovat. Pokud chcete. Postproces k fotografii patří už od začátku, je to součást fotografické tvorby. „Pouze“ něco vyfotit prostě nestačí, zvlášť v dnešní době, kdy fotí skoro každý.

Ale možná fotky upravujete už na fotoaparátu pomocí různých efektových filtrů či filmových simulací. Například fotoaparáty Fujifilm jsou v tomto skvělé. Také záleží, jakému fotožánru se věnujete.

Žádná úprava nevylepší nudnou fotku

Na závěr zásadní informace: žádná super úprava nikdy nevylepší nudnou fotku, kterou autor jen tak nějak cvaknul. Tak na to myslete a dejte si v terénu záležet. Přemýšlejte nad kompozicí i expozicí.

Dobré světlo!

Zvládněte Pokročilé úpravy fotografií v Adobe Lightroom Classic