Sem tam se fototechnika porouchá, rozbije. Naštěstí se to nestává moc často. A většinou si za to můžu sám, stejně jako jednou ráno, když jsem se s fotoaparátem toulal po lesích v okolí Vidláku v Českém ráji. Jak se to stalo a co s rozbitou clonou dál?
Někdy v půli února jsem vyrazil fotit brzké ranní slunce nad Troskami. Byl to fofr. Trvá sice asi 15 minut, než se vycházející kotouč nad Pannu a Babu vyhoupne, ale pak už slunce rychle postupuje nahoru, což vytváří ostré, takřka nefotografovatelné protisvětlo.
Po východu k lesu a na skály
Co potom, po focení? Přeci nepojedu během zlaté hodiny zase zpět. Z jedné vísky nad Vidlákem jsem pokračoval přes rozlehlé českorajské louky k lesu a dál až na Krkavčí skály. O těch napíšu jindy. Při cestě zpátky mě zaujal březový háj na úpatí Hrubého vrchu. To je jeden méně výrazný kopec v lesích. Na jeho severní a severovýchodní straně slunce moc nesvítí, proto je tam vyschlý, travnatý porost dlouho zamrzlý a pokrytý jinovatkou.
„Hlavně zase neuklouzni!“ říkám si v duchu.
„Bác!“ a už jsem ležel na zemi. Stoupl jsem na zamrzlou větev a kombinace nestabilního terénu po nohama, spolu s těžkým fotobáglem na zádech, mě poslala k zemi. Foťákem jsem křápnul o zem. To byl právě jeden z těch okamžiků, kdy se vyplatí mít sluneční clonu na objektivu stále nasazenou, i když slunce zrovna nesvítí. Funguje jako malá deformační zóna, hlavně ta plastová clona.
Zafungovala dobře. Pohltila většinu energie po nárazu a ochránila objektiv. Akorát to ta sluneční clona nevydržela a rupla. Oklepal jsem ze sebe jehličí a listí, vyrazil zpět k autu.
Novou clonu za 900 nebo lepidlo za 100?
Co s tou clonou? Je to jen kus plastu s černou semišovkou na vnitřní straně. No jo, jenže hodně drahý kousek plastu. Např. u „Megáče“ se prodává za 890 Kč. S poštovným se sotva vejdu pod tisícovku. Za kus plastu. Byl bych blázen, kdybych kupoval novou. Na „Aláči“ se asi dá pořídit nějaká alternativa, zatím jsem nehledal. Stačilo mi její slepení.
Na to se dobře hodí univerzální lepidlo UHU Max Repair. Potřel jsem spáru lepidlem a clonu ještě stáhl izolačkou. Po odstranění izolační pásky to vypadá docela v pohodě. Zkusím ještě trochu viditelnou spáru uvnitř clony něčím začernit a zmatnit, aby to nedělalo neplechu a nevznikaly tam třeba nějaké odlesky. Clona vypadá zase o trošku víc, že s objektivem opravdu fotím.
Pár postřehů z této akce
- V zimě to někdy v lese hodně klouže.
- Pozor na omrzlé větve a led pod listím.
- Sluneční clona chrání objektiv i v případě pádu, doporučuju ji mít v terénu správně nasazenou.
- Pokud vám prst nebo ruka po žuchnutí na zem opuchne a asi trojnásobně zvětší objem, je lepší co nejdřív vyrazit pro fotku z rentgenu a neotálet, jako já, kdy jsem po třech týdnech zjistil, že to mám zlomené.
Trosky ve východu
Na závěr přihazuju fotku Trosek s vycházejícím sluncem. Žádná sláva, na obloze nebyl ani mráček, musím tam vyrazit znovu, až to bude vypadat zajímavěji. Snímek se mi moc nezamlouvá ani kompozičně, aspoň je prostor na zlepšování.
