Aby to tady neuslo, musím zase do fotodeníku přihodit nějakou aktualitu. V posledních dnech jsem trochu pofotil, když to zrovna šlo a bylo aspoň nějaké světlo. Výsledek: Tak pade na pade. Ale to je ve fotokrajinařině, myslím, docela úspěch. Dnes jsem měl chuť na nějaký nový výhled. Jak to dopadlo? No, nic moc, více info v článku.
Začalo to ne úplně správným natrasováním lokace. Bohužel jsem opomněl jednu důležitou informaci o skladbě terénu a topograficky se ne zcela dobře připravil. Skončilo to zhruba 1kilometrovým broděním po rozbahněném poli. Asi si umíte představit, jak vypadaly moje boty. Doba západu slunce se blížila. Z pole mě to navedlo po promokřené louce až kamsi do lesa.
Docela fičelo, nějak ke 30 km/h, v nárazech o dost víc. Z ohýbajících se stromů ve větru mám respekt a když fouká hodně, do lesa raději nelezu. Českorajské stromy totiž nejsou vždy v úplně dobré kondici a v plné fotopolní bych zřejmě daleko neutekl. Jinak to však zrovna nešlo, naštěstí se vítr na chvíli trochu utišil.
Bylo mi už jasné, že z fotografování toho moc nebude. Dobré místo s pěkným a čistým výhledem na Trosky z nového úhlu pohledu se mi najít nepovedlo. Ale pak na mě mezi stromy vykukla Vyskeř. A po chvilce se z mraků na chvíli vynořil i zasněžený Ještěd, ozářený skorozapadajícím sluncem. Bohužel, výhled jsem měl pouze takhle mezi stromy, jak vidíte na fotce a jejím výřezu nahoře. Nešlo popojít trochu za ty stromy? Nešlo, bylo to dost z kopce a stromů bych měl v hledáčku ještě víc.
Udělal jsem pár obrázků a mazal z lesa pryč. Ještě byla šance, že stihnu sednout do auta a popojet kousek dál, na osvědčené místo s čistým výhledem. Auto stálo asi kilák a půl ode mě. Pospíchal jsem zpět. Těžký stativ, podobně těžký starý 500mm objektiv, plný fotobágl a ještě dalekohled na krku, s tím vším se moc rychle upalovat nedá.
Když se stojící auto konečně přiblížilo, byl se světlem konec. Západ bych asi stihl, jenže sluníčko se cca 20 minut před západem rozhodlo zalézt za hranu oblačnosti. Finito. Obloha opět zolovatěla a bylo po všem. Nevadí, to je součást krajinařiny. Příště to třeba zase vyjde. I za tenhle nový pohled jsem rád. Možná se mi časem podaří poblíž najít čistší výhled. Tak zas někdy.
