Západ slunce v království mrazivém.
5 let. Takovou dobu tahle fotka čekala, až ji vyvolám z RAWu. U mě nic neobvyklého. Někdy vyrazím zafotit jen tak, protože je zrovna fajn světlo nebo podmínky. Ale pro fotografie nemám zrovna konkrétní využití. Tak je uložím k ledu. Stejně tomu bylo i na přelomu roků 2016/2017. Čtěte dál.
Dole v nížinách byl takový ten zimní prosincovo-lednový šedivák. Říkám tomu nulové počasí. Je tak nějak okolo 0 °C, polomlha, polosmog z komínů. Ani den, ani noc. Prostě mezi. Fotograficky nic zajímavého. Vyrazili jsme s fotopřítelkyní Lenkou nahoru na úpatí Ještědu, že co kdyby tam bylo něco k vidění. V nížinách bylo zataženo. Říkali jsme si, že se aspoň projdeme.
Ale zhruba někde před Světlou pod Ještědem se začaly objevovat omrzlé stromy. Přejeli jsme hranici pásu mrazivého království. Moc času nebylo, tak rychle na kopec. Slunce ve zlaté hodině házelo paprsky mezi stromy a pak se před námi objevila planinka s výhledem. Sluneční kotouč zapadal za hranu inverze.
Pod námi bylo všechno zamrzlé, ale na kopci stromy vypadaly normálně. Mlha dole zamrzla a zahalila vesničku do mrazivého hávu. Nádherná podívaná! Přihazuju aspoň jeden obrázek. Z výpravy mám fotografií víc, věřím, že je zpracuju dřív než za dalších 5 let.
