Klidný zimní večer v Karlově, Lomnice nad Popelkou.
Trvalo roky, než jsem se naučil dodržovat tohle pravidlo: „Jsou dobré foto podmínky a okolnosti to dovolují? Vyraz do terénu.“
Okolnosti se totiž nescházejí tak často, jak bych si přál. Dole v nížinách Českého ráje zas tolik perfektních fotogenických dnů v roce není. A ty s křišťálově čistým vzduchem a dobrou viditelností do velkých dálek bych spočítal na prstech jedné ruky. Je to vzácnost.
Každé roční období mívá svoje top dny. Jelikož je prosinec, ideálně by k němu ladil hezký, čerstvý sníh, jasné noci, aby to pod nohama hezky křupalo. Sníh se začátkem prosince na ráj letos opravdu nasypal a nějakou dobu vydržel. Dokonce i pár jasných dní i nocí bylo. Tak jsem se snažil vyrážet do terénu, co nejvíce to šlo, i když po pár dnech už mě to docela zmáhalo. Zima a brzká tma jsou unavující.
Trochu mi sice stála jiná práce, nestíhal jsem vše, co bych si přál, ale pravidlo je pravidlo! Kdybych s foťákem ven nevyrazil a pár dní otálel, měl bych prd. Sníh už je teď fuč.
9. prosince dost sněžilo. Z nebe se valily chomáče vloček, ale ne všude. Volil jsem proto raději jistotu a vyrazil na druhý okraj Českého ráje, do Lomnice nad Popelkou, která leží ve vyšší nadmořské výšce.
Obloha byla zatažená, modrá hodina trvala asi jen půlhodinu. Vyfotil jsem si náměstí s vánočním stromem a nakonec zašel do Karlova. Pokud to tam moc neznáte, součástí Lomnice je Vesnická památková rezervace Karlov. Náměstíčko se sochami svatých, s chalupami. Krásné místo!
Vesnická památková rezervace Lomnice nad Popelkou–Karlov.
Večer, když bylo nasněženo a od lidí vymeteno, měl Karlov nádherně klidnou atmosféru. Jako by se tady zastavil čas. Než jsem začal fotit, pár minut jsem si jen vychutnával ten božský klid.
Dva obrázky přikládám. Je z nich ta atmoška aspoň trochu cítit?
Resumé? „Jsou dobré podmínky a okolnosti to dovolují? Vyraz do terénu fotit.“
