Jednou v pátek jsem si k obědu pustil starší video z fotografování u vodopádů a dostal chuť hned vyrazit. Rodina pryč, dodělal jsem nějakou práci, rychle sbalil fotovýbavu, naházel věci do auta, uvařil si kávu (zbytečně, o tom později) a hurá směr Desná. Mrkněte, jak jsem fotil vodopády Černé Desné a co se přihodilo.
Cesta trvala asi 45 minut. Parkovat se dá v Desné za benzínkou, cena 30 Kč / den. Platba mobilem nefungovala, tak jsem zavolal na uvedené číslo a po dohodě hodil koruny do schránky.
Ne/mlhy v údolí
Zezdola to nahoře u říčky vypadalo, že se válí v údolí mlhy. Když jsem však po chvíli přišel blíž, zdroj „mlhy“ byl jasný. Čudily komíny z bytovek Deseňáků. U chaloupky naproti bytovkám zrovna technik rozvodných závodů asi někomu odpojoval elektroměr.
Postupoval jsem lesem dál nahoru podél říčky. Listy stromů na cestě údolím už byly částečně pěkně zabarvené.
Minul jsem Fuchsův kříž. V roce 1912 se tady při povodni utopil devítiletý Otto Fuchs. Smutné.
U Plotnového vodopádu. Bude šlehačka?
První fotomísto přede mnou – Plotnový vodopád. Chvíli jsem přemýšlel nad kompozicí a vyfotil pár „běžných vodopádových“ snímků. Zkusil jsem i nějaké rámování obrazu pomocí listů stromů. Aby to šlo lépe a divákův fokus zůstal na vodopádu, vytáhl jsem z fotobáglu pevnou padesátku a odclonil na f/2.
Všude možně se dočtete, že na fotografování vodopádů je potřeba dlouhý expoziční čas. Ano, souhlasím, avšak jen částečně. Když to totiž přeženete, z vody se vizuálně stává šlehačka nebo tekutý dusík.
Líbí se mi, když má voda ještě nějakou kresbu. Je vidět, jak teče, ale není z ní přeexponovaná jednolitá bílá hmota. To se většinou stane, pokud je expoziční čas delší než zhruba 1/2 s. Záleží však na okolnostech, ohniskové vzdálenosti objektivu i na tom, jak rychle voda teče.
Vzal jsem si sebou i bleskovýbavu a pomocí rádiem dálkově odpalovaného blesku trochu prosvítil vodu z boku.
Příběh termosky
Když jsem si vyndával z fotobatohu objektiv, z druhé strany mi z boční kapsy vypadla nerezová termoska plná lahodné brazilské Arabicy. Ani jsem se nestihl napít.
Nárazem o kámen z termosky odletělo hlavní víčko i uzávěr. Jen jsem viděl, jak z termosky vytéká káva a termoska se kutálí směrem k říčce. Chtěl jsem ji zachytit, ale skoro jsem zahučel do vody taky. Termoska zmizela v Černé Desné. Dobu jsem koukal, zda ji někde neuvidím. Bohužel ne.
Udělal jsem ještě pár snímků u Plotnového vodopádu i nad ním, a naposledy se ohlédl za termoskou. Hurá! Zrovna vyplula z pod velkého kamene a plula po říčce dál. Terén je tam dost strmý, musel jsem proto vyběhnout nahoru na cestu a pak se porostem prodrat zase dolů k vodě.
I když jsem dobrých pár desítek minut termosku dál hledal, už jsem ji neuviděl. Tak jsem jí aspoň zamával a popřál příjemnou plavbu.
Divoká říčka Černá Desná má asi ráda kávu, tak si dejte pozor, až tady budete. Bříště beru raději čaj. Třeba termoska dopluje až do Hamburku a Severního moře.
A taky bacha na to, že kameny u vodopádů jsou docela kluzké. Vzhledem k tomu, že jsem si v komentářích na síti u mého reelu přečetl něco ve stylu „Tam jsem padla na sedinku“, má podobnou zkušenost asi víc lidí.
Protože jsem se k vodopádům dostal až nějak po 16. hodině a asi půl hoďky ztratil neúspěšným lovem termosky, moc snímků se mi potom už vytvořit nepovedlo. Pokračoval jsem po toku říčky ještě dál nahoru, asi na dvou místech rozbalil stativ a udělal pár fotografií.
Jelikož bylo ten den zataženo, jen v dáli se obloha během západu slunce trochu začervenala. Začalo se stmívat. S čelovkou na hlavě jsem se vydal zpět k autu, po cestě prošel dýmovou clonu bytovek, nasedl a vyrazil domů.
Moc obrázků sice z této akce nemám, ale nevadí. Cílem bylo hlavně omrknout, jak to teď na Černé Desné vypadá.
Určitě se sem zase vypravím, v minulosti jsem zde pořádal i fotoworkshop, Jak fotit vodopády.
