Fotopoutník: Brána do dimenze vyskeřské – jak jsem fotil

25. 3. 2023

Pekařová brána – do dimenze vyskeřské
Brána do dimenze vyskeřské.

Tak jsem pojmenoval snímek vytvořený v polovině února u nejkratšího tunelu nad údolím Žehrovky v Českém ráji. Je to další z mé série bleskovek. Jak fotka vypadala „normálně“ a jak jsem fotil? Odhaluju v článku.

Pekařova brána je prý, se svou délkou 4 metry, nejkratším silničním tunelem. Stavaři ji ve skále zvané Mnich vytvořili uměle v roce 1914 při budování silnice, která vede na Vyskeř. Nahoru nad gotický skalní oblouk můžete vystoupat po kamenných schodech. Poměrně nově je tam info tabule. Název brána má po českém historikovi Josefu Pekařovi.

Hojně fotografovaná „Pekařka“

Jedná se o jeden z nejčastěji fotografovaných útvarů v Českém ráji. I já jsem bránu fotil už několikrát, ale asi ne tolikrát, jako jiná místa. Při fotografování veřejností hodně navštěvovaných míst se snažím o nějakou kreativitu. A taky je navštěvuju v dobách, kdy tam nebývá ani noha. Jako právě třeba navečer v půli února. Takhle brána vypadala, než jsem se světelně rozparádil.

Pekařova brána, Český ráj, v modré hodině
Pekařova brána, Český ráj, v modré hodině.

Zimní doba temna – co s tím?

Od konce podzimu do jara je to asi nejen v Českém ráji takové docela smutné fotografické období. Dny jsou krátké, obloha velice často zatažená, sněhu málo, viditelnost bídná a světlo slabé. Trvá to víc než půl roku. Proto jsem se naučil si prostě světlo zařídit po svém. Jako i v tomto případě.

Dává mi to větší tvůrčí svobodu, výstupem jsou snad trochu víc originální snímky než jen běžné „dokumentačky“ a mohu do fotografie vměstnat něco svého, lépe si plánovat postup. Je mi tedy fuk, jestli prší, sněží, je soumrak. Náladu na fotce dokážu „ohnout“ k obrazu svému. Jak?

Budiž světlo. Bleskem

Mým velkým pomocníkem v temných dnech je stabilní stativ, dlouhá expozice a světelná technika. V terénu nejčastěji externí systémové blesky. V případě fotografování Pekařovy brány jsem použil jeden externí blesk, manuálně ovládaný.

Expoziční data: Ohnisková vzdálenost objektivu 24 mm, citlivost snímače ISO 400, clona f/8, expoziční čas 15 sekund, samospoušť 10 sekund – to abych stihl od fotoaparátu dojít k bráně se zapnutým bleskem v ruce. Na finální fotku jsem použil asi 8 záblesků s výkonem 1/8, odpal manuální. Testoval jsem i režim strobo, taky to jde. Postupně jsem během 15 sekund nasvítil bránu z přední strany a poslední dva záblesky poslal směrem k objektivu. Tím se na paměťovou kartu vykreslila hvězda uprostřed brány. Čím větší clona, tím větší hvězda. Jenže tím zároveň klesá zisk světla z blesku, takže to chce vyzkoušet. Clona osmička se mi zdála tak akorát.

Byla docela fuška se trefit s blesko-hvězdou na střed brány. Spokojený jsem byl asi až s 10. výsledkem. Mezitím projela dvě auta, což znamenalo rychle doběhnout ke stativu, sbalit, odsunout se na stranu a pak zase rychle rozbalit, nastavit, vyrovnat.

Pekařová brána – do dimenze vyskeřské, formát na výšku
Pekařová brána – do dimenze vyskeřské, formát na výšku.

Pokus, omyl

Moje experimentální fotografie často vznikají metodou „pokus, omyl“. Ale zato pak mám méně práce při postprocesu, výsledek je skoro kompletní rovnou z terénu, žádné skládání ve Photoshopu.

Na počítači jsem v Lightroom Classic snímek jen lehce doladil, trochu ořízl, vyretušoval fleky na snímači, klasicky doostřil a je to.

A výsledek? Posuďte sami.

Dobré světlo či tmu.

Přečtěte si také