Stories

Zhruba po roce budu zase vystavovat malé fotoobrázky na plátně, tentokrát v prvním patře zámku v Lomnici nad Popelkou, a to po celé letní prázdniny roku 2023. Výstava bude opět prodejní, zájemci si budou moci obrázky zakoupit a rovnou odnést. Finišuju přípravy. Součástí kolekce bude i nová série fotoobrázků s výběrem motivů, které jsem tvořil za posledních pár měsíců. Počet obrázků se tak zhruba zdvojnásobí – oproti loňské výstavě v kapli sv. Anny na Vyskři, kde je prostor menší. Ještě o tom dám vědět víc.

EDIT: Prázdniny jsou fuč a výstava taky. Snad se návštěvníkům líbila. Nová série fotoobrázků na plátně je nyní u mě v krabici a čeká, až ji vystavím na tomto webu.

Náhledy fotoobrázků na plátně 2023.

Když dokončím svoji denní práci pro klienty a není zrovna fajn foto světlo, sedám k počítači a makám na přípravě kalendářů 2023. S pauzami na zhlédnutí nových Rammsteinů s juniorem. Letos mám docela skluz. Hromada práce doma a taky pro klienty. Sice budu tento rok asi poslední fotograf, který vydá nové kalendáře, ale nevadí. Ježíšek se Santou teprve přezouvají saně na zimáky, tak je ještě čas. Každý den se kalendářům věnuju tak do jedné až do dvou do rána. Jo, budou.

Pracuju na přípravě nových kalendářů pro rok 2023.

Dnes jsem dokončil úpravy fotografií určených pro další klientský kalendář. Nejdřív jsem si je ale musel nafotografovat. Po celý rok, když vyjde světlo a další potřebné okolnosti, s fotovýbavou navštěvuju malé vodní elektrárny středního a horního Pojizeří. Postupně je dokumentuju uvnitř i venku. I když to jsou technické stavby, doslova v nich a z nich proudí energie a jsou krásné. Každá trochu jinak. V nové MVE v Přepeřích výzdobu interiéru realizoval umělec Hesham Malik. Své dílo nazval Svět vody. Architektonický návrh elektrárny vytvořili v ŠONSKÝ architects pod vedením Ing. arch. Borise Šonského. Časem třeba zveřejním více ukázek. Tahle fotka v kalendáři nebude, ten ještě není veřejný, přikládám jen pro ukázku.

Svět vody Heshama Malika, MVE Přepeře II.

Asi se stal zázrak. Během nedělního dopo čerstvý vítr inverzi postupně z Českého ráje odfoukal pryč. Objevila se modrá obloha a dokonce slunce. Oblačnost ustupovala netradičně od východu k západu, alespoň se to tak zdálo. Ještě v ranní mlze jsem vyrazil pofotit do Kloček – Klokočských na mlhu. Jenže když jsem dorazil, žádná tam nebyla. Svítilo slunce. Nevadí, i to je fajn. Pořídil jsem aspoň pár snímků, barevný podzim tady ještě neskončil. Asi z toho časem spíchnu zase článek do Fotopoutníka.

Sobota 12. 11. 2022. Už několikátý den je Český ráj zahalený dekou inverze. Vyrážím na kopce v okolí podívat se na ni shora. Po výšlapu na Mužský, Vyskeř, Podkozákov tentokrát do kraje Karolíny Světlé, do Světlé pod Ještědem, a konečně jsem vytáhl i rodinu. Inverzní hladina je stále výš. Večer už byl sotva vidět i Kozákov. Zapadající slunce se nořilo do bílé „deky”. Vyčnívaly jen Mazova horka, Bezděz, trochu Malý Bezděz, Ralsko a pár kopců v dáli. Cesta zpět byla peklo, mlha, že by se dala krájet.

Všude v Českém ráji byla na svatého Martina roku 2022 silná inverze. Vykukovaly jen Trosky, Vyskeř, trošku Mužský a pár kopců na Příhrazsko–Branžežsku, v dáli Ještěd, Bezděz, Ralsko, na druhé straně Tábor a Kozákov. Tam jsem se vypravil pro trochu kyslíku i já. Ale vyjel jsem jen k obci Kozákov, ne až nahoru k rozhledně. To stačilo. Hladina inverze byla docela ostrá, kousek za Lestkovem už jsem byl nad. Shora hory Kozákov je to totiž, podle mě, na fotografování už dost vysoko – v porovnání s ostatní krajinou. Potřeboval jsem jen otestovat novou optickou sestavu, kterou jsem si tak trochu „na pankáče“ poskládal. 1000milimetrová ohnisková vzdálenost! (více o ní jindy) Slunce se nořilo do hlubin inverze a takhle to vypadalo.

Si tak fotím nad lukama pod Kozákovem a najednou ve velké dálce vidím hlavu koně. Pak celého koně. A nakonec i jezdce, vlastně tedy jezdkyni. Až pak si nasadila helmu. Svatá Martina! A ten kůň taky nebyl bílej. Už byla skoro tma a já zrovna 1000mm objektivem (fakt metrová ohnisková vzdálenost) mířil úplně jinam. Rychlé otočení a přenastavení na ISO 102400 a tak trochu panningem jsem na 1/30 s udělal pár snímků. Tech. kvalita bídná, postproces, odšum a doostření bylo nutné. Prostě jen taková dokumentačka z 11. 11. 2022. Ať vám svatomartinské chutná.

To je fofr! Nedávno jsem fotil východ Měsíce nad Sokolkou a už je to zase měsíc. Úplně jsem zapomněl, že je zase úplněk. Zjistil jsem to náhodou, při náhledu do mobilní aplikace pro zjištění pozice východu slunce. Po fotografování na Klamorně jsem si na východ Měsíce počkal na lukách v okolí Dneboha. Jenže než se vyhoupne nad masiv Drábek, je už tma. A tak jsem jen zkusmo v měsíčním světle vyfotil plynoucí oblaka a pár stromů. No, žádná sláva. Neměl jsem s sebou stabilní stativ a na 400mm ohniskové vzdálenosti je to dost znát.

Po několikadenní pauze od fotografování, kdy jsem se věnoval přípravě tištěných kalendářů a jiným projektům, zase v terénu. Vyšlápl jsem na Klamornu, opět na poslední chvíli, jak to mám často ve zvyku. Slunce zrovna zapadalo do oblačnosti. Pár obrázků jsem naštěstí stihl, tradičně přikládám malou ukázku (kliknutím na fotku ji zvětšíte). Tma nastupovala rychle, tak jsem pelášil zase dolů do Dneboha.

Konečně jsem se dostal k realizaci svého nástěnného a stolního kalendáře na rok 2023. Vydávám je každým rokem. Jenže letos mám takový fofr, že budou o něco později. Postupně procházím hromadu fotografií a objevuju doposud nezpracované kolekce. Od jara a léta fotky alespoň hezky „uležely“ a výběr tak bude snazší. Na ukázce jedna z dosud nepublikovaných fotografií – jetel nachový neboli inkarnát a Trosky na pozadí.