Ptactvo cíleně fotím zřídkakdy, nejsem odborníkem na ornitologii. Když už, snažím se ptáky zakomponovat jako součást krajiny. Ale pokud je příležitost a v hledáčku se mi mihnou nějací opeřenci, které jsem ještě neviděl, spoušť zmáčknu. Fotoaparátu, samozřejmě. Jednou na jaře jsem nad hlavou slyšel podivné, pro mě neznámé zvuky. A pak se objevily – do Českého ráje zavítaly husice nilské neboli egyptské. Pár obrázků přikládám.
Husice nilská je jednou z největších husicí. Dospělí jedinci měří okolo 70 centimetrů a jsou velice fotogeničtí. Originální vzhled jim dodává tmavá skvrna okolo oka, velká barevná pole na křídlech, tmavě hnědá skvrna na hrudi, růžovočervený zobák i nohy. A taky mají unikátní zvukový projev.
Afričanka, dnes žijící i Evropě
Název husice nilská či egyptská – Alopochen aegyptiaca, zní exoticky. Skutečně pochází z Afriky. Viděl jsem její snímky ze severní i jižní Afriky. Avšak dnes už populace husicí žijí i v Evropě, od 70. let minulého století také v České republice. V letech 2008–2016 ornitologové, podle Wikipedie, pozorovali v severních Čechách 18 hnízdících párů.
Hlídač, společník i posvátný pták starých Egypťanů
Staří Egypťané husici domestikovali, podle dostupných informací ji chovali jako domácího hlídače a společníka. Také ji uznávali coby posvátného ptáka, zasvěceného bohyni Eset.
Českorajská létající partička už v Česku pravděpodobně nějaký čas žije, ale v Českém ráji jsem husice ještě neviděl. Možná, že tihle opeřenci opravdu přilétli až z Afriky, kdo ví?
Kde jsem husice v Českém ráji fotografoval? Na to se mě neptejte, neřeknu vám to. Jelikož je na jaře doba hnízdění, chráním jejich klid.
Může se hodit: Fotorada #58: RAW vs. JPEG. Co je lepší a v jakém formátu fotit?
Husice nilská v českých ZOO
Chcete-li také spatřit husici, mám pro vás alternativu. Na husici nilskou se můžete jít podívat do ZOO. Měli by ji chovat v Praze, Jihlavě, Olomouci, Plzni i ve Dvoře Králové nad Labem.
Ťukání na stromě
Dalším zvukem, který se ke mně nesl, bylo ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk,… na vedlejším stromě si snídani hledal Strakapoud velký – Dendrocopos major. Tak jsem mu jeden portrétek taky vytvořil.
Jak jsem fotil husice
Protože jsem nešel cíleně fotografovat létající ptáky, sáhl jsem po běžné výbavě, kterou s sebou skoro pořád nosím:
- zrcadlovka s full-frame snímačem + teleobjektiv 70–200 f/2,8 L
- ohnisková vzdálenost 200 mm, ISO 400, clona f/8, expoziční čas 1/500–1/2000 s
- postproces Adobe Lightroom Classic, doostření Topaz Labs
