Lampa zvětšovací hlavy zvětšováku na fotky.
Když jsem začínal fotografovat, bylo to na film. Vystřídal jsem asi desítku kinofilmových i středoformátových přístrojů a postupně se filmy i fotografie naučil vyvolávat, zařídil si temnou komoru. Naposledy jsem si „vůni“ fotolučebnin a nakyslý odér ustalovače užil už skoro před 20 lety. Tak nějak vnitřně cítím, že je ten pravý čas pro návrat do temné komory. Čtěte foto miniseriál, v němž postupně popisuji, jak se mi návrat do temné komory daří. Díl 1. – jak jsem našel a opravil zvětšovák.
Kdysi dávno, zhruba před 35 lety jsem prvně zmáčkl spoušť fotoaparátu. Chytlo mě to. Od té doby jsem ji zmáčkl snad milionkrát. Začínal jsem fotit nejprve ruským přístrojem Vilia bez měření expozice, prošel éru několika ruských Zenitů, kompaktních Chinonů, německých Praktik, kinofilmových Minolt i středoformátových stařičkých přístrojů. Naposledy jsem na film exponoval pokročilejší zrcadlovkou značky Canon.
Fotografické filmy i fotografie jsem se časem naučil vyvolávat sám. Podle knížek. Pamatuji si na dobu středoškolských studií a žebrání v chemické kabinetě o všemožné látky, z nichž jsem pak doma koktejly fotolučebnin míchal. Divočina. Bylo to takové hezky fotopunkové.
Naposledy jsem se do černé komory zavřel už skoro před 20 lety. Temná komora padla kvůli stěhování. Část výbavy skončila pak v bedně v garáži, část se asi kdesi ztratila. Čas plynul a plyne dál.
Přelom roků 2016 / 2017 a zvětšovák v koutě
Je pár dní před Vánoci 2016. Přemítám, jak si oddychnout od práce, od moderních digitálních technologií a čím si zpestřit vánoční svátky. V koutě skladové komory za krabicemi čouhá stříbrná tyč se stupnicí.
„To je… zvětšovák!“
Přesně Axomat 4, dokonce s barevnou hlavou, kterou jsem kdysi někde schrastil. Láska na první pohled!
Doluji nosnou pojezdovou tyč zvětšovákové hlavy, základnovou dřevěnou desku, nakonec i zbytek celého přístroje na denní světlo. Hadr, kterým přístroj otírám od prachu, se pěkně „zapotí“.
„Jo, začnu zase zvětšovat a zpestřím si vánoční volno!“
Kde sehnat foto chemii?
Ještě ten den, celý natěšený, hledám na internetu foto chemii. Ta, co jsem našel v bedně v garáži, je už asi 18 let po expiraci.
„Dá se to ještě vůbec sehnat?“ Chvilka hledání a už si připomínám známé pojmy: Fomadon, Fomatol, Fomaspeed. Budu dál věrný české značce Foma. Pro začátek. Časem třeba vyzkouším i jiné značky fotografické chemie.
Objednávám. Do Vánoc ještě pár dní, snad to z výroby Foma stihnou dodat.
Čekání na foto lučebniny
Zvětšovák nahrubo otřený, čekám na dodávku chemie. Už to skoro vypadá, že balík z Hradce Králové ani nedorazí. Ale dva dny před Štědrým zásilka jako zázrakem poskočí o 100 km a už mi pošťáci volají, že je chemie tady. Paráda! Soupis chemie, náklady a ceny spíchnu třeba do dalšího dílu.
Teď je čas na vyzkoušení zvětšováku. Zkouším jej zapojit do sítě. Nic.
„Má to někde nějaký vypínač?“ Nemá. Zvětšovák nesvítí.
Rozborka zvětšováku, hledání závady
Šup na stůl, trocha nářadí a rozborka. Žárovka, zdá se, má vlákno v pořádku, ale pro jistotu je lepší ji vyměnit. Jenže, kde vzít žárovku s parametry 12 V, 100 W?
Nacházím alespoň 12voltovou 35wattovou žárovku původem do světel v koupelně. Vkládám ji do zvětšováku. Nic. Takže pětatřicítka zase pryč, vracím původní žárovku. Žárovkou to asi není.
Naštěstí mám, jako správný polo kutil, v šupleti digitální multimetr. Odkrývám napájecí transformátor. Měřím, zda z něj po zapnutí do sítě teče „šťáva“. Nic. Trafo je zřejmě k.o. Vizuálně se zdá být v pořádku, není spálené ani začouzené, ale nefunguje.
Lov trafa na stovku halogen
Blíží se Štědrý den, nové 150W trafo se během svátků shání těžko. Když objednám na e-shopu, už mi jej nestihnou dodat. Nakonec trafo objevuji v nabídce dodavatele se sídlem jen 25 km ode mě. 150wattové skladem bohužel nemají, tak beru 210W.
Hned druhý den frčím pro nové trafo, večer připojuji ke zvětšováku. Zapínám do sítě. Nic. 100W žárovka se nerozsvěcí.
Nové trafo dává „šťávu“, žárovka přesto nesvítí
Následuje větší rozborka celého elektrického vedení od trafa až k patici žárovky. Prostříkávám patici mazadlem elektrických kontaktů. Znovu vše proměřuji. Z trafa už šťáva teče, na patici žárovky je napětí taky. Žárovka má vizuálně vlákno v pořádku. Teoreticky by mělo být vše ok. Přesto nic. Nesvítí.
Poslední pokus. 100W žárovku, byť se jeví jako funkční, znovu demontuji ze zvětšováku. Místo ní na zkoušku instaluji tu slabou 35wattovou. Pár sekund napětí. Zapínám.
„Svítí!“
Takže kromě trafa „odešla“ i žárovka. Mezi vláknem a výstupem k patici má asi nějakou mikrotrhlinku, okem neviditelnou.
Rozhazuji sítě na sítě
Avšak pětatřicítka žárovka je hodně slabá. S ní moc obrázků v temné komoře nevykouzlím. Jenže je už večer před Štědrým dnem. Kde teď sehnat novou 100W 12voltovou žárovku?
S hrstkou poslední naděje „rozhazuji sítě“ na sociální sítě, oslovuji lidi v pár lokálních komunitách. Připojuji fotku žárovky, technické parametry.
Asi za půl hodinky mi píše známý ze vsi od vedle, že takovou žárovku doma našel. Skvělé!
Ráno, už na Štědrý den, se u něj stavuji pro žárovku. Instaluji do zvětšováku.
„Svítí!“
Teď to má konečně pořádné grády. 100 wattů je znát. „Díky moc, Petře.“
Během další hodinky celý zvětšovák zase rozebírám, čistím optiku od prachu. Hotovo.
Zvětšovací fešák je takřka po 20 letech připravený k návratu do služby. Už se těším, až „zabordelím“ koupelnu miskami. Jako zamlada.
Ale o tom zase příště.
Doplnění: Právě je zase přelom roků 2019/2020 a já jsem za celý rok na filmy nefotil. Možná je zase čas vytáhnout analogový fotoaparát, vyrazit se zásobou filmů do terénu a pak hurá do temné komory!
